Smutné čtení

Dnes jsem měl v ordinaci (jak často) dost smutné čtení. A dost smutný případ. Pročítal jsem lékařskou zprávu z dětské kliniky… Přivedli mi sedmiletého chlapce typu Calcarea carbonica, silně oteklého v obličeji i po celém těle. Jeho selhávající ledviny zadržovaly vodu. Způsobily to kortikoidní léky. Ty bral v nesmírně vysokých dávkách spolu s dalšími chemickými léky pro zvládnutí vysokého tlaku (opět od ledvin) a pro záchranu života. Má tzv. nefrotický syndrom. Co se stalo?

Narodil se v řádném termínu jako zcela zdravý. Apgar skóre 10-10-10. Hned v porodnici ho naočkovali proti tuberkulóze (dnes zakázáno). Ramínko mu půl roku hnisalo. Začal brát antibiotika. Přidaly se záněty průdušek (Calcarea má sklon k zahleňování a nesnáší syntetické kortikoidy), opět antibiotika, pak k hormonální foukátka. Imunita šla rychle dolů. Další očkování, další infekce. Další antibiotika, hormony. 2x trhání nosních mandlí v narkóze. Rozvoj alergií na kde co. Antihistaminika, hormony. Pak selhání ledvin v 7 letech. Smutný příběh, co? Takových příběhů jsou spousty. Když se v nemocnici matka ptala lékaře, jak k nefrotickému syndromu její synek přišel, začal jí vysvětlovat, že za tím nejspíše stojí viry, nebo bakterie. Také možná alergie nebo geny. Místo toho, aby v pravdě přiznal, že nemá nejmenší potuchy. Na klinikách se rozhodně nenosí slovo NEVÍM. A už vůbec ne: Milá maminko. Na pokraj smrti jsme vaše dítě přivedli my, lékaři ve své neznalosti…

Doufám, že se nám spolu s maminkou podaří chlapce, který je veselý, milý a velmi komunikativní, úspěšně detoxikovat a jeho systematicky zdeptanou imunitu přivést do přirozeného stavu. Držte nám palce - i všem ostatním.

MUDr. Tomáš Lebenhart