Opravdu hoax?

Ne vše, co se napíše na internetu, je pravda. Ani média nebo dostupná literatura neuvádí vždy vše pravdivě. Ne všemu se dá věřit. Čemu je však lehké uvěřit, jsou osobní výpovědi. Když Vám někdo blízký popíše, že se mu stala hrozná věc, je snadnější uvěřit, než když to slyšíte v televizi nebo na internetu. Může se však stát, že i osobní výpověď je... ne lživá, ale nepřesná. Nedávno jsme se o tomto mohli přesvědčit na facebooku, kde se sdílel příspěvek jedné uživatelky. Ten spustil poprask. Co všechno se kolem toho dělo, si můžete přečíst níže.
 
Podle příspěvku sdíleného na FB v daný den naočkovala jistá pediatrička pět dětí vakcínou Priorix (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Jedno dítko mělo vážnou reakci – velmi křičelo a mělo silné křeče. Maminka se následně od paní doktorky měla dozvědět, že „odpadlo“ všech pět očkovaných dětí.
 
Kde je pravda?
 
Několik lidí se snažilo od pediatričky zjistit, zda se opravdu výše uvedené stalo. Ačkoliv si mysleli, že to zjistili, z níže uvedeného vyplývá, že tomu tak není. Paní doktorka totiž podle všeho každému řekla něco jiného.
 
Stejně autentickou zprávu, jakou byl původní příspěvek, napsal na svůj profil Darek Jedzok. Ten na svém profilu uvedl shrnutí toho, co se od lékařky dozvěděl po telefonu:
„V poslední době byl mezi malými pacienty skutečně zaznamenán výskyt nestandardních příznaků, nešlo ale o ochrnutí, ale o průjmy a nevolnost (tedy příznaky, které nejsou registrovány jako vedlejší příznaky u běžně používaných vakcín). Těmito příznaky sice trpěly 2 děti z cca 10 očkovaných, ale hlavně několikanásobně víc NEOČKOVANÝCH dětí.“
 
Paní Kaslová se o tuto událost začala také zajímat a volala paní doktorce den po sdílení onoho příspěvku na FB. Pediatrička jí potvrdila, že očkovala v uvedený den pět dětí, z nichž čtyři trpěly průjmy a zvracením. Dodala však, že tyto příznaky nejsou nežádoucími účinky vakcín. Jedno z těch dětí prodělalo možná encefalitidu, kterou ale nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit.
 
O totéž se zajímala samozřejmě i paní Hamplová ze Zdravotnického deníku, která volala paní doktorce o něco později než dva lidé výše zmiňovaní. Z článku uvedeného na stránkách Zdravotnického deníku se dozvídáme, že paní doktorka očkovala stejnou šarží 10 dětí a u žádného z nich nebyly vedlejší účinky pozorovány.
 
K výše uvedenému musím dodat, že průjmy, nevolnosti a zvracení JSOU BĚŽNÝMI VEDLEJŠÍMI REAKCEMI VAKCÍN. Jen si to přečtěte v příbalových letácích. Divím se, že to paní doktorka neví. Divím se, že paní doktorka také každému tvrdí něco jiného.
 
Co zaznamenal a jak reagoval Státní ústav pro kontrolu léčiv?
 
SÚKL musel vydat prohlášení, v němž se snažil uklidnit reakce a obavy nejen rodičů. Ústav měl k dispozici informace od prof. MUDr. Romana Prymuly, CSc., Ph.D., (předseda Vakcinologické společnosti), který kontaktoval lékařku z předmětné ordinace. Ta uvedla, že informace o nežádoucích účincích šířící se prostřednictvím internetu nejsou pravdivé.
 
„U vakcíny PRIORIX INJ. STŘÍKAČKA bylo v říjnu 2015 nahlášeno celkem 18 podezření a v listopadu 2015 zatím jedno podezření na NÚ. Je nutné podotknout, že u každého léčivého přípravku se mohou vyskytnout NÚ. Hlášená podezření na NÚ vakcíny Priorix odpovídají závažností i počtem očekávanému spektru reakcí,“ uvedla Mgr. Lucie Šustková, tisková mluvčí SÚKLu.
 
Co říkají lékaři na hlášení nežádoucích účinků?
 
V článku paní Hamplové jsou vyjádření k hlášení nežádoucích účinků. Uvádím dva odstavce:
 
Jenže to, že údajné vedlejší účinky očkování hlásí sami rodiče a dokonce zpětně, je zatíženo značnou chybovostí. Hlášeny jsou i stavy, které s očkováním nijak nesouvisí, pouze se vyskytnou v časové souslednosti. To ale neznamená, že vakcína byla příčinou následných zdravotních problémů. „Registrují se i stavy, které nemají s očkováním vůbec nic společného. Když si k tomu přidáte fakt, že hlášení podávají sami rodiče bez vědomí lékaře, tak si snadno uděláte představu, co všechno mohou způsobit,“ doplňuje svůj pohled pediatrička Danuta Chwajolová.
 
„Tento pasivní varovný systém sbírá jakákoliv data, což ale neznamená, že vše, co se v něm objeví, jsou skutečně vedlejší účinky vakcinace. Velmi důležitá je následná analýza dat, která určí, co je v příčinné souvislosti s očkováním a co nikoliv,“ upozorňuje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP.
 
Jiná paní doktorka z jiného města má v péči dítě, u kterého se ve stejném období zdálo, že má také reakci na vakcínu. Když paní Kaslová kontaktovala rodiče a upozornila je na to, že mohou hlásit NÚ, reagovala pediatrička dopisem, v němž je mimo jiné i toto vyjádření:
 
Hlášení NÚ vakcín se stává během posledních let zcela zbytné, protože je z neznalosti nebo záměrně zkreslováno a počty hlášení navyšovány. Přeji více pokory v oblasti, které nerozumíte ani vy, ani další členky občanského sdružení.
 
A jak je to s hlášením nežádoucích účinků doopravdy?

„Počet hlášení podezření na NÚ, které SÚKL dostává, je jen malé procento z toho, co je skutečně v klinické praxi pozorováno. Z dokumentu pro Evropskou komisi z r. 2008 vyplývá, že nežádoucí účinky léků jsou příčinou 5 % hospitalizací. V ČR je ročně přes 2 miliony hospitalizací, tedy extrapolací údajů můžeme odhadovat, že v nemocnicích v ČR je ročně pozorováno velmi zhruba cca 100 000 NÚ. K tomu je třeba přičíst NÚ, které nevedou k hospitalizaci a jsou tudíž pozorovány v ambulancích. SÚKL dostává ročně kolem 2000 hlášení (v roce 2014 2471), je to zřejmě jen malá část toho, co je skutečně v klinické praxi pozorováno. Často udávané 1 % je asi spíše podhodnoceno, může to být 2-5 %,“ uvedla Mgr. Lucie Šustková, tisková mluvčí SÚKLu.
 
Proč je třeba hlásit všechny nežádoucí účinky?
 
Na stránkách www.sukl.cz se dočteme odpověď:
 
Hlásit je třeba i podezření na nežádoucí účinek, protože rozhodnout, zda existuje kauzální vztah mezi nežádoucím účinkem a podáním léčivého přípravku je v mnoha případech (s ohledem na konkomitantní terapii, průběh onemocnění, současně probíhající onemocnění atd.) velmi obtížné. Je možné, že se se stejnou reakcí setkali i jiní zdravotničtí pracovníci a poslali hlášení, a právě kumulace počátečních „podezření“ dává v čase vzniknout farmakovigilančnímu signálu.
Pokud další ověření farmakovigilančního signálu ukáže, že byl objeven možný nový nežádoucí účinek léčivého přípravku nebo že známý nežádoucí účinek je závažnější či častější, než bylo dosud známo, jsou aktualizovány texty doprovázející přípravek (SPC a příbalová informace).
 
Prosíme, hlaste všechno, co považujete za neobvyklé nebo odlišné. Při hlášení podezření na nežádoucí účinek nemusíte být přesvědčeni o tom, že nežádoucí účinek byl způsoben lékem.
 
Co z toho všeho vyplývá?
 
Pracujme s čísly. Počítejme, že se hlásí pouhé 2% nežádoucích účinků na léčivé přípravky. Zaměříme se konkrétně na diskutovanou vakcínu Priorix. V říjnu bylo hlášeno 18 případů. Pokud byly hlášeny pouhé 2% z celkového reálného počtu, znamená to, že reakcí mohlo být až 900. I kdyby měl pan profesor Chlíbek pravdu s tím, že ne vše jsou skutečně NÚ, tak je to i přesto několik set dětí za daný měsíc. A pozor –  několik set dětí, které měly především závažné NÚ, protože, jak nám SÚKL uvedl, 88,7% hlášení jsou závažné NÚ. Tedy nejen horečky, průjmy či reakce v místě vpichu.
 
Nelíbí se mi tedy znevažování nežádoucích účinků ze strany lékařů a provakcinačních společností. Pak se jednoduše totiž stane, že jakmile nějaká maminka vydá zprávu, že je její dítě poškozeno vakcínou, dostane lehce toto sdělení punc hoaxu, maminka je pranýřována a označena za hysterickou. Ale je opravdu hysterická? Je opravdu hloupější než lékař? Opravdu si rodiče závažné vedlejší reakce vymýšlí? Nebo jen znají své ratolesti nejlíp na světě a mohou tedy nejerudovaněji posoudit, k jakým změnám ve stavu či chování dítěte došlo po podání vakcíny?