Malý velikonoční příběh

Včera večer, na Velký pátek, vyslechl jsem tento příběh… Muž středního věku, s klidnou, laskavou energií, mající silný vztah k Ježíši Kristu, jej vyprávěl skupině přátel, mezi kterými jsem byl i já. Pro zjednodušení, budu parafrázovat v první osobě.

Dostal jsem myšlenku a ztloukl jsem velký dřevěný kříž a včera dopoledne jsem si jej naložil na rameno a přes pole jsem jej nesl k malé vyvýšenině, abych jej tam vsadil do země. Když jsem byl asi ve třetině asi kilometrové cesty přes pole, podlomila se mi pod tou tíhou kolena a klesl jsem k zemi. Pokleslo mé tělo i mysl. Otočil jsem se k domovu, zapojil za auto vozík a dojel jsem pro břemeno na pole. Kříž jsem naložil a odvezl na místo, kde jsem jej zatloukl do země.

Odpoledne jsem šel se svým dvanáctiletým synem na procházku, ukázat mu kříž u naší vsi. Zhruba v místech, kde jsem poklesl, syn prohlásil, že už dál nepůjde, že ho velmi bolí nohy a je unaven. Po chvilce dohadování jsem jej vzal na ramena a nesl jsem ho – až ke kříži. A až tam, na místě jsem si uvědomil, že jsem svůj kříž přeci jen donesl a nepociťoval jsem utrpení jako s dřevěným břemenem, ale naopak lásku… svůj kříž lze nést navzdory fyzické tíži radostně.

Nemám co dodat, snad jen to, že tento Malý velikonoční příběh je ve skutečnosti Velkým příběhem…
Tomáš Lebenhart