Sršni se vrací!

Je to pár dní, kdy jsem vesele rýmoval a dělal si legraci ze svých skoro spolubydlících, roztomilých blanokřídlých, přátel… A sršni nad hlavou, ať se tu dřou, dřou, dřou… Oni se vskutku dřou, dobře si jich všímám… Před dvěma dny, pozdě večer, jsem po zaklapnutí notebooku vešel do své ložnice příjemně znaven dlouhým dnem. Netuše ani náhodou, že se během další chvíle v této tmavomodře vymalované, souhvězdími poseté místnosti odehraje drama…
Spřátelený hmyz má trvalé bydliště v krovu nad balkónem, na který se vstupuje právě z ložnice. Vlivem asi průvanu, otevřely se tyto dveře dokořán a vlivem rozsvícené lampičky u mé postele, spřátelený hmyz velikosti půlky mého palce houfně nalítal dovnitř. A tak jsem se ocitl v intimní společnosti spřáteleného hmyzu, tak, jak mne Pánbůh stvořil. Od nepaměti spávám nahý. Nechápu totiž, proč bych měl trávit noc, nevěda o sobě, v teple pod dekou v nějakém oblečku. Odmítám spávat škrcen v rozkroku nějakými textiliemi, jejich švy, gumičkami či prošívanými lemy, je mi příjemněji rozvalovat se na loži bez kšírků… Zarazil jsem se a pak doslova vycouval do koupelny. Vyzbrojen osuškou (mimochodem bordově rudou), stále nahý, vstoupil jsem opět do modré bzučící místnosti. V dobrém (idiotském) úmyslu, jal jsem se osuškou mávat a vyhánět blanokřídlé ven k jejich pečlivě vybudovanému domovu, do noci, do přírody, do světa, do prdele… Blanokřídlí to nepochopili a vrhli se na mně!

Tak rychle jsem ze žádné, natož ze své ložnice nevylítnul. Takhle rychle jsem nezdrhal z žádné místnosti! Šlo do tuhého. Inkasoval jsem čtyři žihadla, což bylo relativně málo. Byla to lekce ne likvidace. Vyzbrojen tentokrát županem a plácačkou na mouchy, buddhizmus nebuddhizmus, vstoupil jsem do ložnice v poměrně krátké době potřetí. Za pět minut bylo hotovo. Na závěr jsem ještě rozvzteklený bolestí na jednu šlápl. Takže konečné skóre bylo pět žihadel a asi patnáct mrtvých sršňů.

Přes Apis mellifica 15 a Dapis gel se mi neusínalo nejlépe. Ráno ale byla bolest pryč a na kůži jen malé růžové flíčky. Piju v současné době CDS2 a koloidní stříbro (protiinfekční džihád), tak se hojím bleskově. Včera se však přeci jen rozjela nějaká hlubší asi toxická reakce po žihadle na pravém předloktí. Je horké a trochu bolí. Zvládám zevní léčbou – viz foto. Asi přidám Ledum palustrae.

Tak zde tedy máte případ Lebenhart. Naprosto jasně si uvědomuji, proč se to stalo a děkuji Životu, že byl tak laskav a vše se odehrálo spíše v rovině symbolické…

Tomáš Lebenhart