Ping – aneb co se nevešlo do textu Shopping

Zkusme teď obrátit tu veselou a lehce zhýralou minci mého nakupování a podívat se na druhou stranu…
Když jsme s mou průvodkyní světem módy kráčeli Krocínovou ulicí k restauraci Kábul, předešel nás na úzkém chodníku podivný muž. Středního věku, lehce podoben Janu Třískovi v jeho asi čtyřiceti. Ohlédl se po nás a něco nám začal povídat. Už si absolutně nevybavuji co. Působil jako zjevení. Upoutal nás ani ne tak tím, co říkal, nýbrž tím, jak vypadal. Skoro nepopsatelné. Hastroš. Ale i já, Der mode trotel, jsem pochopil, že jeho hadry byly dost drahý. Akorát jsme v Praze asi ještě nedospěli do jeho lavelu. Na Manhattanu by možná tak nějak splynul s davem… široké rovné kalhoty ala Kim Ir Sen či jakýkoliv jiný Kim, jenže nemilosrdně krátké, odhalující černé fusekličky. Luxusní lesklé boty do špice, rudý svetr a rozepnuté proužkaté sáčko. Působil dojmem klauna z jiné dimenze. Na hlavě široký klobouk jistě ne levný a pod ním na krátko střižené černé vlasy.

Snad nejpodivnější součást jeho postavy byla šála neurčité barvy, jež mu povlávala v rychlé chůzi kolem ramen. Byli jsme jím hypnotizováni, neschopni komentáře, což zejména u Radky, bylo až s podivem. A pak se to stalo… Přímo před vchodem do Kábulu mu šálka sjela z krku a zůstala ležet na dlažbě. V ulici v tu chvíli nikdo další nebyl. Jeho záhadné poselství bylo očividně určeno nám, spíše mně! Muž rázoval dál někam k vltavskému nábřeží a vůbec si nevšiml, že mu část módní výbavy chybí. Zaraženi, došli jsme k jeho čerstvě ztracené šále a v rozpacích jsme si na cedulce přečetli: Made in Scotland. „Ta bude drahá“, utrousila Radka. Nicméně jsme ji neachali ležet, na pána nevolali a vstoupili do hospody jako pan vlk s paní vlkovou…

Při obědě mne Raduška poučila, jak s čím nakládat, na kolik a v jakém režimu to prát, co absolutně nikdy neprat, jak žehlit, atd. Pro jistotu mi to sepsala na á čtyřku. Až doma jsem si uvědomil možné poselství této zvláštní příhody vzhledem k mému hadrovému nájezdu… Beru to. Naši neviditelní společníci mají velké možnosti a smysl pro unikátní obrazy. Tak to byl letmý pohled na druhou, neméně humornou stranu shoppingové mince.

Ale ještě se musím vyloženě pochlubit: Radka mi při jídle ve slabé chvíli vysekla poklonu. „Na to, jakej randál máš v těch taškách, to šlo fantasticky.“ V obchodě jsme totiž strávili pouhou hodinu. „S tebou se úžasně nakupuje.“ Tož, pětiletka splněna, v roce 21 tam možná vlítnem znova. Na hoďku!

Tomáš Lebenhart