Pan D.D.

Reaguji – po velmi dlouhé době na aktuální dění v naší roztomilé zemi… odchází zcela přirozeně významný představitel katolické církve. Odchází na „Pravdu Boží“… Prosím nerušme ho teatrálním běsněním s všemi aspekty materializmu a mediální show. Jistě bude potřebovat klid aby se konečně mohl spojit se skutečnou duchovností a onou Pravdou. Nechme jeho vědomí na pokoji, velmi mu to přitěžuje. Přiznám, že jsem mnohem více orientován na přirozenou spiritualitu indiánských a sibiřských šamanů , resp. pokojného buddhizmu, nežli přítel studeného a středověce temného katolictví. Vím, že i v tomto prostředí mohou existovat – a jistě existují mnozí láskyplní a upřímní lidé, jež mohou být požehnáním pro své okolí. Z principu odmítám kohokoliv včetně sebe posuzovat natož soudit. To přenechávám na samotném D. D.

Ale ten mediální cirkus a mega binec, který se nyní rozpoutal nelze přehlédnout a můj osobní pocit z toho je úzkost a stud za stav vědomí naší většinové společnosti. Jen jasně říkám: „S tímto děním nemám NIC společného! Nedávno jsem se vrátil ze svého snad 20. pobytu na Srí Lance, kde velmi rád navštíví během měsíce několikrát buddhisticko-hinduistický chrám. Radost a sílu mi přinášejí ty obyčejné „primitivní“ rituály a osobní obřady a až dětsky upřímné prosby a modlitby. Oči těch návštěvníků. Ten klid, pokoj, důvěra v Život… Naopak již jako dítě jsem jasně vnímal tíseň a faleš studených gotických kostelů a s Ježíšem přibitým na kříž s děsivě utrápenou tváří…

Mám blíže k bílému oblečení nežli černému – zejména při pohřebního ceremoniálu. Měla by to být tichá slavnost… Smrt jsou jen dveře. A toto černé šílenství čistou Duši jen ruší a od Světla odvádí…

Upřímně, Tomáš Lebenhart