Oči

Tak jsem se vám na stará kolena zamiloval. Do pacientky! Co byste tomu řekli…
Ale popořadě. Minulý týden přijela se svou maminkou do mé ordinace. Naše oči se střetly a v tu chvíli jsme to věděli. Nesmírně hluboké klidné šedé oči, pronikající do mé duše. Nemluvili jsme. Zírali jsme na sebe a žasli. Málokdy jsem viděl tak přirozený a duchaplný pohled. Alespoň v Evropě nikdy. Veliké oči, kterými na mě hleděl sám Vesmír v posvátné přítomnosti. Fascinovaly mě i nesmírně jemné změny ve výrazu obličeje hbitě reagující na mé pocity. Snad jako bych se díval do kouzelného zrcadla, odrážejícího nejjemnější hnutí své mysli. Skoro jsem zalitoval, že mé pacientce jsou teprve dva měsíce…

Když jsem se probral do hmotné reality, napadlo mě, jak bych mohl být nápomocen. A čemu? Holčička na svět přišla doma v klidné láskyplné atmosféře, samozřejmě kojena, nemající pražádné vazby se zdravotnickým systémem. Maminka mi jí přivezla ukázat a ráda by znala její konstituční homeopatický typ. Na prvý pohled Phosphorus. Jen stručné opáčko… Phosphorus je plný lásky, kterou dává a touží jí být zahrnován. Smyslově i emočně přecitlivělý. Když jsem se vzpamatoval z její přítomnosti, nahlas jsem se zasmál. Na ten náhlý nečekaný zvuk okamžitě zareagovala úlekem s vteřinovým strnutím tváře a asi dvě tři vteřiny byla rozhozená, pláč na krajíčku. Pak se zas rozjasnila a zkoumala mě jako před tímto vyrušením. Typické pro Phosphorus - při jakékoliv náhlé disharmonii (hluk, světlo, pach, emoční výlev..) reaguje úlekem. Jako by je vždy a opět zaskočila hrubost tohoto světa… Okamžitě se však vrací do přítomnosti. Ta malinká po třech vteřinách už nevěděla o nějakém mém hlasovém projevu. Dávala mi lekci z žití v přítomnosti. To umí Phosphorus… v překladu…nese světlo. Povídám mamince (také Phosphorus), že není třeba nic řešit a jediné, co bych mohl doporučit, je, aby zůstala v naprostém klidu a nic neočekávala. Pak NEMUŽE vzniknout jakýkoliv problém. Napadlo mě, že svého milého pacientka vyfotím, abych mohl ilustrovat viděné a prožité. Vzápětí jsem se zastyděl nad takovou zhovadilou myšlenkou. Už jen proto, že miminka Phosphorus by neměla být focena s bleskem. Fosforický záblesk ostrého světla takovým dětem může doživotně ublížit. Pomoci jim pak může jen homeopatický fosfor.

Tak vidíte, někdy by měl zaplatit terapeut svému klientovi za jeho návštěvu v ordinaci…

Tomáš Lebenahrt (lehce šoklý)

Přátelé, maminka Violettky mi poslala tuto její fotku a doplnila to textem, který je tak milý a poučný,že vám ho všem přináším - s jejím laskavým souhlasem....

Le

Vazeny pane doktore,
tak tedy neco zkousim poslat, ale nejsem dobry fotograf, omluvte to pozadi a pokud by se fotky nelibily, neni to problem, muzu zkusit vybrat nebo vyfotit jeste neco jineho. 
Vite, pro mne byl muj druhy porod zatim nejsilnejsi zivotni zazitek a zkusenost.
Violetka prisla na svet uprostred noci u nas doma v obyvaku, v pritmi a vuni levandule, chytly ji ruce me nejlepsi kamaradky, ktera mi ji hned dala na bricho. A pak jsme dlouho okoukavala jedna druhou a bylo to vsechno moc krasne. 
Vlastne jsem si uvedomila, jak je priroda mocna a ze kazda zena si dokaze porodit sve detatko sama bez cizi pomoci. Nekde v nasem hlubokem nitru mame my zeny tohle umeni schovane. 
Ja jsem nemela zadny epidural, nastrih a pak nasledne siti... zkratka vsechny ty "delikatesy", co casto nabizi klasicka porodnice... proste krasny prirozeny porod ctyrkiloveho detatka. Nosim ji v satku, nebude ockovana a pokud budeme nekdy neco resit ohledne zdravi, vyhledame vas jako zkuseneho homeopata.

Kazdy vecer dekuji vesmiru za to, ze mi dal moznost neco tak krasneho prozit. Vam posilame pusu a dnes budeme dekovat vesmiru i za to, ze vas mame. Krasne sny.

RT.