Mraky

Tak koukám chvílemi do nebe, je neděle, oblačno… Miluju oblačný počasí. Azur je příjemnej, ale fádní - i pro fotografa. Mraky je drama. Mraky mají různé tvary, zabarvení, seskupení. Je na ně pěknej pohled ze spoda i ze shora. Navíc jsou v pohybu, plujou… Nikdy, nikdy už nebudou takový jako právě teď.

Dovolují nám pustit uzdu fantazie a představovat si… nejčastěji mi připomínají tvary různých států. Jsem tak trochu machr na tvary států. Zemák mě vždycky bavil. Taky vlajky docela zvládám. Poznám tvar většiny zemí našeho světa. Třeba Francii, Británii, Itálii – to asi každý. Já dávám i třeba Kazachstán nebo Mongolsko. Akorát byste mě asi dostali na ty kávový státečky ve Střední Americe (Honduras, Kostarika, Nicaraqua, třeba) nebo na státy centrální Afriky – třeba Togo, nebo Pobřeží slonoviny… Připomíná mi to trochu anatomii kostí. To nás kdysi na medicíně dřeli v anatomáku a my fakt všechny poznali. Byl tam jeden šílenec a ten se dokonce vyžíval v tom, že měl v zavřený ruce malou kostičku, vyhodil ji před váma do vzduchu, zase ji chytil a vybaf: Co to je!? No a my vyděšený blektali názvy kostí v latině… Takže poznám všechny lidský kosti podle tvaru – až na ty drobný kostičky v zápěstí a nártu. To nechávám ortopédům… tak to je stejný jako ty banánový republiky….

A tak sleduju, jak po nebi plují státy a dynamicky mněněj hranice… podle větru asi. Támhle se blíží Thajsko, trochu se to trhá, aha to bude Phuket, možná i Phi Phi ostrovy… nad hlavou Brazílie… a pozor od východu se sem tlačí Čína snad… A proti těm bělostnejm obakům můžete občas spatřit vysoko nad sebou dravce, jak majestátně krouží a pro změnu zas bedlivě pozoruje zemskej povrch… a do toho tam čmáraj ty letadýlka… prej chemtrails…no, já nevim… mě se to nebe prostě líbí.

Stačí si lehnout na záda a koukat. A snít…

Moc hezké léto vám všem přeju… Tomáš Lebenhart