Klap !

Dnes dopoledne mi vyhrává mobil. Neznámé číslo. Nemám právě klienta, tak beru. Po dvou, třech sekundách mám jasno. Mlha je jen venku.
„Dobrý den. U telefonu (jméno příjmení). Mohu vás na pár minut zdržet?“ Svěží ženský hlas bez pauzičky pokračuje: „Musím vás upozornit, že hovor je monitorován. Provádíme průzkum…“ Bla, bla, bla… „Ó ká“, odpovídám. Protože právě nemám nějakou naléhavou činnost (čumim z okna), nezaklapnu telefon, jak to v těchto rozverných situacích dělávám, a naopak milým hlasem se mladé paní táži: „Jak že se jmenujete?“ Malinko se zarazí (to ještě netuší, že to bude rapidně horší) a zopakuje mi své jméno a příjmení.

„Aha. Díky. Kdy jste se narodila?“ Delší pauza. „Prosím?“ „Zajímá mne datum vašeho narození. Nebojte, moc vás nezdržím,“ Opět pauza - delší. „Jste tam?“, ptám se starostlivě. Po další pauzičce – „Jistě… ale ptala bych se raději já. Dovolíte?“ „Určitě,“ hbitě reaguji. „Hned se k tomu dostaneme. Určitě vás moc nezdržím.“ „No, to vám přece nejsem povinna sdělovat“, namítá již ne tak svěže. „Určitě. Tak to přeskočme. Máte pravidelné měsíčky? A co stolice?“

Pauza hraničící s výpadkem signálu. Pak: „Cože?! Upozorňovala jsem vás, že hovor je monitorován… jak to vlastně myslíte?“ „Jsem v obraze, paní. Jako jestli pravidelně krvácíte a kakáte. Co sex? Vdaná?“ Slyším ji dýchat, skoro sípat. Pak rozzlobeně: „Dělám jen svou práci!“ KLAP.

Nestačil jsem ani opáčit, že též dělám svou práci… Já to nesklap. To ona! Nejpikantnější je, že hovor byl monitorován…J

Tomáš Lebenhart