Kašlající chlapeček

Je 5. prosinec, zítra v kalendáři Mikuláš, již tma… čerti se chystají… tento příběh je homeopatický. Trochu děsivý, trochu dojemný. Přesahuje rámec medicínské kazuistiky. Je krátký a má happy end - na štěstí…
Osmiletý milý chlapec. Hodný, milující, přemýšlivý, citlivý. Statnější tělo s křehkou myslí… Dobře ho znám, i jeho maminku a babičku. Bydlí v Klatovech, což není žádné big city…

Má sklon ku kašlíku. Pediatři tlačili rodiče do dg. astma bronchiale. Matka, zdravotnice, se nedala. Zvládali jsme homeopatiky. Úderem listopadu však započal hrubý, intenzivní kašel. Navíc se objevil zvláštní tik jedné ruky. Zvedal ji k hlavě a pohyboval prsty, podobně jako hudebník, hrající na violoncello… Není sdílný. Během listopadu byl několikrát u mě v ordinaci. Zkoušel jsem různá homeopatika – Drosera, Pertusinum, Cocus, Sambucus, Histamine, Phosphorus, mišpulínový sirup, maminka cibulové obklady. V podstatě jsem čelil vlastnímu selhání a léčebné impotenci. Už jsme připouštěli možnost klasického vyšetření… Pořád mi nebylo jasné, zda se jedná o infekci či alergii. Teplota žádná, celkový stav OK. Jen úporný drsný kašel, jenž se navzdory léčbě spíše zhoršoval. Před týdnem, si maminka povšimla, že má divnou náladu a on se jí i svěřil, že má strach. To se ještě nikdy nestalo. Ani že má strach, ani to, že se takto svěřil. „Z čeho máš strach“, naléhala matka. „Slyším hlasy…“ Situace začala být vážná. „Jaké hlasy? Co říkají?“ „Že musím zemřít….“

Po hlubokém rozhovoru vyšlo najevo, že poslední říjnový den měli ve škole (2. třída) halovínovou hodinu. Žáci měli přinést hrůzostrašné knížky, z kterých se pak četlo… Na našeho chlapečka silně zapůsobil příběh, kdy na hřbitově nějaký zlý duch volal: „Zemřeš. Zemřeš!“ Od druhého dne začal silný kašel a mimovolný pohyb ruky. A později se přidaly hlasy.

Okamžitě mě napadlo Stramonium. Tedy homeopaticky naředěný durman. Léčí následky děsu a hrůzy. Dostal jednu dávku Stramonium 30. Zkusmo. Při kašli, který ignoruje běžná pravidla a vzdoruje homeopatické léčbě je vhodno pomyslet na ryze psychickou příčinu. Od dalšího dne kašel přestal, jako když utne. Neurotický pohyb ruky taktéž. Je to pět dní. Nezakašlal. Je klidný a: Ničeho se již nebojí, hlasy již neslyší. Je v klidu. Uvidíme další vývoj v čase. Pokud by se ještě něco objevilo, zopakuji dávku, ev. dám Str. 200…

Haloween je jeden z nejdebilnějších vynálezů made in USA. My Češi, jsme jedním z nejaktivnějších konzumentů takových super akcí. Santa Klaus budiž dalším takovým příkladem. Je opravdu skvělé vidět na sídlištích, jak hadrový rudě – bílý stařík šplhá k oknu s pytlem dárků. Realita? Reklama na Coca Colu. Nic víc.

I Mikuláš v doprovodu anděla a čertů patří k takovým úděsným akcím – bohužel. Nevím, kdo to vymyslel. Řekněte, pozvali byste si do bytu ožralého špinavého chlápka, aby řval na vaše malé děti a strašil je? Kdyby se vás někdo na to zeptal třebas v létě, bez kontextu konce roku, asi byste kroutili nevěřícně hlavami nad tím dotazem. Dnes to s dobrým pocitem uděláte. A ještě za to i možná zaplatíte. Jde přece o tradici. Jako homeopat jsem už řešil několik případů, kdy Stramonium vyděšeným dětem po Mikuldovi dost zásadně pomohlo. Buďme ke svým dětem soucitní. Není v jejich světě už dost hororů? Také následky (hustou většinou zbytečných) narkóz malých dětí může vyřešit

toto homeopatikum. Další kapitolka je Silvouš. Samotný konec roku většina lidí v podstatě zešílí. Asi dost psů by mohlo dostat poslední noc roku Stramonium, popř. Aconitum (následky šoku). Mám chuť se na fér vyjádřit i k Vánocům, ale přeci jen nebudu narušovat všeobecnou iluzi, že jde o duchovní svátky plné klidu, míru a lásky…

Jaký by byl pravděpodobný scénář kašlajícího chlapečka? Série vyšetřování a různé léky včetně foukátek s kortikoidy. Trvale antihistaminika, opakované kontroly s předpisy léků, dispenzarizace, prokletí ve formě přidělené diagnózy – astma (téměř každý déletrvající kašel u dětí je tak klasifikován), řada omezení… nesmí to či ono, je třeba se vyvarovat… pořád sledovat, foukat… a kašlat a kašlat. Později další diagnózy, psychofarmaka… ukradený život. Je to realita naší dětské populace. Kuličky za tři koruny přehodily včas výhybku… to jsem sám rád. Tyhle věci mě drží.

Takže konec dobrý, všechno dobré. Přeju všem všechno dobré. I sobě…

PS: Náš pacient se nakonec mamince svěřil, že úplně nejvíce ho trápí jeho rozhodnutí. Hlas mu nabídl možnost, že za něj může zemřít jeho babička. Zlo je velmi rafinované… A on se (zcela přirozeně) odpověděl, že tedy ano, babička je už starší… Tak se velmi trápil kvůli babičce…

Lékaři mohou denně slyšet silné příběhy… a mohou do nich vstupovat jako kouzelníci. Jen kdyby se více otevřeli a vzpomněli si na ideu svého poslání. A dobrá zpráva je, že takových lékařů přibývá.

Tomáš Lebenhart