Hot cherries

Zas ta angličtina… sorry. Shledávám však český titulek (horký třešně) málo sexy… s tím nic neudělám. Počasí dnů minulých (a snad i budoucích) mě určitě nenechalo chladným a tak jsem ve volných dnech či půldnech řekl: YES, probíhající cyklo sezóně a zarputile jsem šlapal po Šumavě či aspoň kol Újezdce… Ve hře (gameJ) byla trojice faktorů. Za prvé na obličeji (face) flagrantně žádnej! Společníky na mých výletech bylo horko (hot), a tisíce třešní, v různých stádiích rudosti (až k černé), zralosti a chutí. Před asi měsícem jsme s Jirkou Čehovským projížděli takovou třešňovou álejí (Cherry avenue) a s povzdechem si říkali: „To bude nářez, tak za měsíc, až to uzraje… to bude ukrutný…“ A taky že yo! A tak jsem pořád slejzal, pohazoval kolo do příkopu a tahal za ty obsypaný větve a choval se dost nekulturně, a plival jsem pecky do všech světových stran, polykal to rudý masíčko a tak jsem se jako by miloval se světem… vášnivě, nenasytně… Pokud laskavě pominu rudou záři nad Kladnem, a takový ty věcičky z dob minulých, rudá se mi docela zamlouvá. Ty třešně byly rudý a horký. Fakt horký! Když jste je vzali do prstů, mohli jste pocítit žhavé slunce. A což teprve v puse… Vzpomněl jsem si na Waldu, jak nás svým čmeláčím (bumblebee, čteme bamblbí) barytonem oblažoval… ta píseň začínala tak slibně… Jóó…
Jo – abych nezapomněl: Ten třetí faktor… jak bych to jen řekl… moje milá má napilno, studuje homeopatii po kurzech i jiný fajn věci a tak poslední dny nemá cestu do Újezdce… tak to sicilský podnebí trochu posunuje moje jinak seriózní myšlení celkem primitivním směrem… tak si ten přebytek jangu užívám, jak umím… ale nikde to neříkat, jo?

Mám hravou náladu i v ulicích města… Jdu takhle Víheňskou (pardon, Vídeňskou) ulicí k náměstí a přede mnou mladá paní s batolátkem na rukou… Holčička na mě upírá své modré oči, má bradičku opřenou o rameno mámy a sleduje svět vzadu, zatímco mamina vpředu. Toho okamžitě využívám a začnu se na malou (určitě ne na velkou) vyloženě ksichtit, tvářím se dramaticky, mračím se, pak se zas směju a šilhám, vyplazuju jazyk, otevírám ústa jako slabomyslný… a holčička mě upřeně pozoruje – a tyky se jí mění výraz. Když se tvářím přísně a vážně, i ona… když se zatvářím jak bubák, zvážní až moc, tak tam hodím zpátečku, zahraju jelimánka + kašpárka v jediný persóně a ona roztáhne v úlevě pusu… maminka pochoduje a netuší, jaké drama se odehrává dva metry za ní… Jednou jsem takhle bavil dítě, chlapečka asi tříletýho, držel se za ruku mámy a pořád se po mě ohlížel. Začal jsem se příšerně šklebit a přikrčil se a prakticky šel v podřepu a třepetal jsem rukama nad hlavou, jako totální úchyl. Dítě bylo fascinováno přítomným okamžikem, který nabízel zcela mimořádný věcičky. V tom se matka náhle otočila… já na vteřinu ztuhnul jak, když zastavíte video… a pak jsem si řek, no, to už vole, nezachráníš, tak jsem jí zatančil na chodníku sambu a moje ukazováčky střídavě probodávaly nebe. A ona se na chvíli stala holčičkou… Napřed krátce ztrnula… a pak se začala s velkou úlevou usmívat a kroutit hlavou a šklebila se na mě jako někde v Riu. Tak k takovýmu šílenci, chodíte, milé maminky se svými dětmi… ale nebojte, děťátečka, pan doktor vám neublížíííí!

Všem statečným maminám i nemaminám, posílám letní, horkou, mlsnou, vlhkou a sladkou pusu! A chlápkům to americký plácnutí v úrovni hlavy (Five up) – dlaň o dlaň… Mlask, plesk. Ať žije červenec.

Tomáš Lebenhart