Cestování a homeopatie

Právě probíhající, názorově bohatá diskuze na mém FB profilu mne přivedla k homeopatickému zamyšlení nad postoji člověka k opuštění domova. Každý člověk je , jak známo originálem, a homeopatie (nauka o podobnosti) dle společných symptomů řadí lidské osobnosti do skupin nejvíce se přibližujících dané energetické esenci (duše)  homeopatického léku. Homeopatické úhly pohledů na lidské plémě je takřka nevyčerpatelné… jen pro příklad. Kdysi jsem měl v Beskydech na Soláni přednášku o homeopatických typech, nesoucí v sobě drama příkrého rozporu. Jedním takových zástupců by mohl být člověk CALCAREA PHOSPHORICA (fosforečnan vápenatý). Vápník sám (především základní vápníkové homeopatikum CALCAREA CARBONICA (uhličitan vápenatý) má vždy základní téma ochrany a zabezpečení. Jako hlavní symbol tohoto považuje domov. Vnímá jej jako jistou oázu bezpečí a stability ve svém životě a v životě rodiny, resp. společenství. Nerad tuto základnu míru a bezpečí opouští na delší čas či vzdálenost. Lék pochází z ulity ústřice. Tak je ke svému bytečku přímo přirostlá. Toto se projevuje již v dětství. Tyto robustní, obtloustlé děti tráví čas převážně doma. Nikam se jim nechce. Jednou jsem byl v odletové hale v krétském Herakliónu přímým svědkem dojemného dlouhého obětí otce a dospělého syna. Stáli spolu se zbytkem rodiny (matka, dcera) ve frontě do letadla do Mnichova. Oba vzhledově jasné Calcarey carboniky, dva bledí tlouštíci. Syn otci v objetí řekl: „Nach hause…“ Oba měli zavřené oči a velmi prociťovali tu chvíli – domůůů… Co k tomu dodat….

CALCAREA PHOSPHORICA má ve své molekule vápník, tedy miluje domov, ale tíž fosfor. A to je zatraceně pohyblivý a akční prvek. Co teď? Jak s tím žít. Fosfor rád poznává nové kraje, zvyky, místa liidi, jídla… všude má oči na vrch hlavy a užívá si volnosti a nových zážitků. Konzervativní vápník chce sedět doma. V praxi tito rozpolcení lidé nesmírně rádi někam vyrážejí, ale stále jednou částí své osobnosti myslí na domov a těší se tam. Takže na první pohled hrozivý rozpor se projevuje formou neustálého natěšení – na cizí kraje a vše nové – a na návrat domůůů.

Jiný příklad ještě dramatičtější je žena LILIUM TYGRINUM (liliie tygrovaná). Na jedné straně neposkvrněnost a velký ostych z mužů a sexu (často jeptišky), na straně druhé rozběsněná tygřice s vnitřím naladění ošukat celý svět. Několik takových žen jsem potkal v ordinaci i mimo ni a musím uznat, že to nemají lehké. Jsou nešťastné, ve své animální přirozenosti si připadají jako vyvrhelky a často z tohoto rozporu vůlí těžce onemocní, zejména kardiovaskulárně. Dalším příkladem rozpolcenosti jsou ptačí léky, jež mají společnou nesmírnou a intenzivní péči o potomky spolu s obrovskou touhou po svobodě a letu… samozřejmě, že toto vše úzce souvicí s astrologií a karmou.

Vraťme se ale k cestování. Existuje osobnost CAPSICUM ANUUM (paprička roční, neboli feferonek). Mimo to, že je pořád něco někde pálí, tak nesmírně trpí steskem po domově, jsou-li v situaci emigrantů nebo vyhnanců. Vypadají jako Calcarea carbonica, ale mají zarudlou kůži. Jsou intenzivnější. Dobrovolně nikam nepojedou. To budou raději celé léto sedět u vody a chytat ryby. Často u vody bydlí… mají vnitřní potřebu se chladit, nebo mít vodní plochu nablízku. To je uklidňuje.Dalším zajímavým lékem budiž HURA BRASILIENSIS (liánovitá rostlina z Amazonie. Takový člověk se všude (!) cítí jako vyhnanec. Je to tedy dobrý lék pro skutečné vyhnance. Není vyloučeno, že mají mimozemský původ. Mchd, vltavín je homeopatikum pro mimozemšťany, kdyby něco….

Pak je tu tragický lék PSORINUM (esence svrabu, z parazita zákožka svrabová). Cítí se jako parazit, který nikde nemá kořeny. Jsou to lidé, kteří se protloukají světem a často ani neví, kdo jsou jejich rodiče a kde se vůbec narodili. Mají pocit, že se na světě jen vyskytli Hyoscyamus niger (blín černý). Velmi asociální osobnost, vulgární, naprosto nepřizpůsobivá. Žijí na okraji společnosti, nikdy se do ní nezačlení. Blín roste na smetištích, rumištích, na okraji obcí a měst, na hřbitovech…

Nebo takový MERCURIUS SOLUBILIS (rtuť). Nikde nepostojí, nespočine, nikde se necítí doma, pořád má tendenci unikat, prchat. Již v dětství utíkají z domova. Ne za lepším životem, z principu. Dospělí prchají ze vztahu, vz vězení, z léčeben… Zkuste polapit kuličky stříbřité rtuti…

A nakonec SULPHUR (síra): Tomu (většinou muži) vůbec nezáleží na tom, kde je. Je to obyvatel Země. S ničím si nedělá starosti, neřeší, nepřepíná…

Tak se tedy nedivme, když každý bude pociťovat ´plně jiné a někdy až nepochopitelné vnitřní touhy ohledně místa, kde by chtěli nebo nechtěli být, a má smysl vůbec zvednout někdy zadek. Vše je pro daného člověka přirozené a má to tak být a měli bychom to chápat – a ne jen jako znalci homeopatických týpků.

MUDr. Tomáš Lebenhart