Babí léto

Dnes probíhalo (v tento první podzimní den) ono pověstné babí léto. Původ přívlastku je pro mne zahalen tajemstvím… záhady jsou fajn. Nemusím všemu rozumět… V Kanadě (a asi i v usa) řikaj indiánský léto, taky dobrý, taky neřešim…

Se šikmým sluncem v zádech, proti tmavé hradbě lesa, pozoruji z okna, jak se vlahým prostorem lehounce vznášejí bílé chumáčky, mušky a předlouhé jemné pavučinky, až dva metry dlouhéééé. Jak chapadééélka roztomilých medůůůzek, náááádhera, jak poetické – dokud vás svinsky nežahnou…

Odpoledne jsem nastartoval sekačku a (snad letos naposledy) jal se posekati zdivočelý pažit. Při této bohulibé činnosti vymýšlím ptákoviny – co taky jiného, že… Vzpomněl jsem si na takřka intimní rozhovor s mým kámošem, s kterým jsme tak trochu on the same wave, teda jako na stejný vlnce. Shodli jsme se dokonale na tom, že sekání trávy nás v podstatě sere, ale když už se toho stroje chopíme, užíváme si to. Filozofovali jsme nad tím, jestli jezdíme sem a tam, jestli se u toho točíme jak holubi, nebo jestli to zpátky za sebou táhneme, jak káru… nebo jestli jezdíme do kolečka jak magoři. Taky jsme se shodli na tom, že pokaždé jinak a dokonce i v rámci jedné sečby různě, jak nás napadne. Zahradníkům by z nás asi šlehlo (nechť). My jsme kreativci a mistři chvíle.

Není to tak dávno, co mezi námi proběhl jiný opět, jak jinak, dosti soukromý rozhovor. V jednom městě dorazili jsme oba na přednášku charizmatického Pjéra la Šéz. U baru před sálkem dopíjíme kafíčko a já ještě běžím na WC. Tam potkám charizmatického Pjéra. Usmáli jsme se na sebe a slušně jsme se pozdravili. On končil, já začínal… Mušlová štafeta míru…

„Tak jsem na záchodě potkal Pjéra“, svěřuji se zpět u baru.

„A má dlouhý pjéro“, ptá se on s vážnou tváří.

„Nevím“, odtušil jsem s vážnou tváří. „Díval jsem se mu do obličeje…“

Tak jsem se od toho babího léta posunul někam, kam jsem snad původně ani nechtěl… no, nechal jsem se zas jednou unést poezií okamžiku… a při sekání trávy, vymyslel jsem tuto ptákovinu.

Za chvíli odjíždím do Klatov do kina na film Po strništi bos. Což se k dnešku celkem hodí.

Tomáš Lebenhart