Arsenicum album 2

Dnes jsem opět trochu prozřel jako homeopat, lovec lidských typů. V pozdním odpoledni mi došlo cosi významného, dalšího, o časté psychosomatické konstituci Arsenicum album. V knize Svlékl jsem bílý plášť, věnuji arsenickému typu značnou pozornost. Dále odkazuji na svůj starší příspěvek Arsenicum album – živý obraz, kde jsem si všiml nápadné podobnosti s odstoupivším šéfem Vatikánu. Dnes jsem spatřil a procítil jiný živý obraz tohoto léku. To byste asi neuhodli, kde… Ve vietnamské tržnici! Pokud se ptáte, co jsem pohledával na tomto neutěšeném místě, vězte, že takovou malou věcičku, co se pohodlně vejde do dětské dlaně. Asijskou verzi našeho vánočního františka. Maličký černý jehlánek, připomínající cukrové vosí hnízdo. Když doutná, provoní okolní prostor nepopsatelně příjemnou vůní.
Odpoledne mi odřekli dva klienti pro akutní virózu a tak se mi otevřel čas pro nějaké resty… Nabíhám do rozlehlé tržnice u klatovské Billy. Mezi tunami padělků všeho možného čmuchám jako drogový pes. U pokladny stojí starší Vietnamka a bedlivě sleduje klientelu přehrabující se ve zboží. Má oči na stopkách. Evidentně ji znervózňuji rychlou chůzí a soustředěným výrazem. Hledám jehlu v kupce sena. Připomínám, že stěžejními pocity osobnosti Arsenicum je neustálá obava z podvedení, okradení, svět je chaotický, nepřátelský, je třeba mít vše pod kontrolou, nikomu nelze věřit. Fyzicky jde typicky o hubené tmavovlasé osoby s malýma, živýma, hnědýma očima, kterými bedlivě sledují okolí. Neklid Arseniků bývá kompenzačně potlačován, takže se jeví klidnými a vyrovnanými. Prozrazují je právě jejich těkavé, jako by krysí oči a střelhbité pohledy, s minimálními pohyby hlavy. Dále mívají, jak muži, tak ženy velmi nakrátko střiženy vlasy – viz moje teta na fotce v knize. Mívají dále ostřejší, ptačí nos. Přede dvěma dny jsem v povídce On the road krátce popsal arsenického chlapíka až obsedantně majícího na povel rodinku ve vlaku směr Železná Ruda. Černá očka jak lasička, štíhlý černý knírek, ostrá bradka. Dokonale vybaveni na běžky. V čase, kdy jsem ještě netušil, že existuje homeopatie, jsem se mu intuitivně strefil do konstituce. Přímo volal po situaci, které se chorobně obával. Že něco krachne… (Já to věděl, že mě dostanou! Ta strašná nespolehlivost. Na vagoně je cedule Železná Ruda a ono nás to veze do Domažlic! Co tam, proboha, budeme dělat? Jak je to vůbec možné?! Vždyť jsem si to 3x ověřoval. Lajdáci, klatovští, zapomněli otočit nápis, nebo co…).

Paní mající pod dohledem nedozírný hangár zboží a pokladnu po mě šlehá očima, i když soustředěně inkasuje peníze od nakupujících a vizuálně kontroluje, zda nemají nějak podezřele vybouleny kapsy. Co jsem zač? Budu si strkat věci pod bundu, jako mnoho lidí na tržištích? Nebo se ze mě vyklube celník? Hygienik? Je ve střehu, sleduje cca 12 lidí, kteří se kolem pohybují. V náprsní kapse mi vibruje mobil. Sahám pro něj. Vietnamská žena vrhá laserový pohled na moji ruku. Co to bude? Legitimace kontrolora? Pistole…? Aha, říkám si. Jasné Arsenicum album. Právě mě volá starší žena – jasné Arsenikum album…

Drobná, bledá žena od rána do večera stojí ve studeném hangáru, ve věčném strachu a střehu. Netuší, že ji pozoruji více než ona mě. Já však z jiného důvodu… Tak mi došlo, že mnoho vietnamských trhovců má arsenické naladění. Svět je nejistý, všude číhá ohrožení. Hubení, tmavé oči, zimomřiví… Jen ty vlasy jsou delší, to je jediná odchylka asijských arseniků.

Další jasné Arsenikum, které si můžete dobře prohlédnout, je Babiš! Dívejte se na jeho oči. Vše je pod kontrolou, MUSÍ být! Impérium je tak velké a svět je tak nebezpečný! Podoba s mojí tetou nebo slovenským hercem Hubou je značná. Ve slavném Menzlově filmu Obsluhoval jsem anglického krále, své arsenictví perfektně hraje/nehraje. Jak má puntičkářsky pod kontrolou náročnou klientelu, co by vrchní číšník hotelu Paříž…

Perská verze Andreje Babiše: Bývalý iránský prezident Ahmadínežad, pokud si ho vybavíte. Stejní týpci. Neumí si nikdo představit, jak v takové zemi, jako Irán, je nutno míti se na pozoru před zradou, před otravou, atentátem, před svržením… Mimochodem jiný známý Slovák, žijící v Česku, byl fotbalista Kvašňák. Hrál v 60. letech za Spartu i Československo. Viděl jsem ho na trávníku a hlavně později, jak stával v jednom libeňském bufetu u piva. A stále sledoval dveře… Sociologie má neuvěřitelné zákonitosti. Jen je třeba mít oči otevřeny.

PS: Nakonec jsem tu voňavou homolku nenašel a tak zase vyběhl ven (k velké úlevě roztěkané Vietnamky). Vlastně jsem tam zaběhl pro poznání… asi. Na náměstí v Šiwě se určitě domluvím, paní Radwan sežene i modré z nebe…

Dr. Tomáš Lebenhart