Američanka

Pražírna Yemenites ve Vídeňské ulici v Klatovech… jeden z mých silných návyků. Tentokrát byl obsazen jediný stolek, a to postarší dámou. Nevnímejte toto označení nijak hanlivě. I já jsem postarší… ale jen dle kalendária. Tato dáma mne, hádám, dost předčila, neboť z veselého rozhovoru vyplynulo, že se narodila před válkou – tedy druhou světovou. V mládí se s rodiči odstěhovali (pro jistotu) do USA. Žije na Floridě, ale také v Bostonu a často létá (on byznys) do Kanady. Občas i do rodných Čech. Bydleli v Praze na Újezdě, v místě, které velmi dobře znám…

Hezky si povídala s obsluhující juniorkou (můj návyk není tedy jen o kofeinu). Juniorka se seniorkou… Rád jsem se přidal do hovoru. Trochu jsem se i vyptával. Američani se v Klatovech běžně nevyskytují… naposledy v tom 45. Dáma byla absolutně uvolněná a přirozená. Velmi hezky upravená, usměvavá a sdílná (open). „Co je ten hlavní bonus USA versus Čechy“, zajímá mne upřímně. „Ou. Je to-ho wíc“, její paže opisují v rohu kavárničky velký kruh. Mluví hezky česky s roztomilým americkým přízvukem. „Ale ten největší bonůs sou záchodý“ a srdečně se směje. „Ale vážně teď.“ Trochu zvážní. V Americé sou záchody uplně všudé. Všudé.“ A zase ty paže v pohybu. „A všechný pořád uplně čistý a voňavý. All the time. A tadý…“, zas ty ruce. „Já mám někdy paniků jít někam na záchod tady…“, povzdechne. „Anyway, je to v Čechách krásný“, jakoby se zasnila. „Anyway, nikdy nejezděte na Balkán“, pokusil jsem se o vtip.

„A co je u vás blbý?“, ptám se. „No právě třeba kofí“, pozdvihne svůj šálek. „Ale je taky pravdá, že se to trochu poslední roký dost zlepšilo. Dokonce i ve fast food.“ S juniorkou jsme se na sebe usmáli… „A thaký pivo je strašný tám. Jak to vůbec můžou nazývát beer? Manžel to komentujé, že to pivó je moc dobrý a to si myslí i vostatný Američani. Takže se to sotvá někdý změní…“.

Musel jsem už letět do práce, tak jsem je tam nechal si povídat… ach jo. Já bych někdy tak rád drbal. Ale nikde to neříkejte, jó?

Tomáš Lebenhart