80%

Univerzum má asi nekonečně možností, jak nás informovat… tento systém vnímám jako kombinaci lásky, inteligence a humoru. Ne jen, že probíhají při mé práci výukové dny na téma konstitučních či situačních homeopatik, ale poslední dobou si všímám i dalších “seskupení náhodiček“. Zatímco v poslední říjnový den běželo (Halloween neHalloween) bezplatné školení na téma Natrium muriaticum a vztahy, dnes, první den listopadový, to bylo jinak…
V úterý u mne probíhají kontroly. Přichází paní Lachesis. Astma, vyčerpanost, nespokojenost. Homeopatie konstituční (Lach 15) + homeo regulace alergie a proti spasmatické Info (Cuprum metallicum 9, GUNA Spasm). Dáma Lachesis je atraktivní, jak víme, plná bojové energie. Přichází o deset minut pozdě. „Omlouvám se, zakecala jsem se“, říká v recepci a odkládá kabátec. Ženy Lachesis jsou převelice výřečné a mají sklon být všude později. Zejména po ránu. Chodí i později spát a později i vstávají.

Nastoupila rázně do ordinace. Masivní černé kozačky, černé přiléhavé kalhoty, rudá blůza s širokým tmavým pásem s blyštivou sponou – takže silně připomínala příslušnici Kanadské jízdní policie, které někde ulétl klobouk. Pochodovala sem a tam mezi křesílky a pohazovala prameny blond vlasů, jež bujně padaly na mohutná záda i hruď. „Co je nového“, ptám se rutinně. „Nó“, zakvílí a prstem píchne do vzduchu. Tento úvod by už sám o sobě mohl ukazovat na hadí jed… Zejména intenzita i zabarvení hlasu. Okamžitě mi naskočil úvodní kytarový tón slavné skladby Beatles – Back in the U.S.S.R. (1967), který se řízně ozve do hukotu leteckých motorů. (Na Googlu naskočí video) „Je to lepšííí“! A vyrazí do prostoru mezi námi pěstí. „O kolik asi procent“, zajímám se živě. „O asi osmdesát“, tentokrát obě pěsti střídavě masakrují břicho imaginárního soupeře. Dialog pokračuje a my s dnešním tématem též. V ordinaci nudy nět…

Později dopoledne starší paní s nesnesitelně svědivými puchýřky mimo obličeje skoro na celém těle + bolesti kloubů (Rhus toxiconenrdon 30, Gauri čaj). Usmívá se… „Tak jak to jde, ukažte se.“ Vyhrnuje rukávy, svetr i nohávy. Koukám, že exém poslušně postupuje ku koncům končetin (Heringovo pravidlo potvrzující uzdravování, nikoliv potlačování). „Už to tak nesvědí? A co klouby?“ „Je to o dobrejch osmdesát procent lepší, pane doktore! Akorát ten čaj je pěkný svinstvo.“ „Výborně“, usmívám se… Počítaj se procenta, ne?

Odpoledne mladý muž s panickými stavy a bušením srdce (CDS2 + DMSO). Už v recepci velmi žoviální, ochotně si bere od Ilonky Mozartovu kouli, což jsme vyfasovali před několika hodinami. „Je to o moc lepší“, říká ještě s plnými ústy. „O kolik procent asi?“, hlesnu… a nevěřím svým uším: „O osmdesát!“ Tož tak… myslíte si, že hra s čísly úderem 15. hodiny skončila? Fakt si to myslíte? No táák.

Na parkovišti mně „chytí“ chlap z Rudy, kterého jsem asi osmdesát (to byl vtip) - patnáct let neviděl. Sulphur už na osmdesát metrů. Chvíli jsme debatovali. Závěrem mi povídá: „Všechno jsou čísla, doktore. Čísla! Někdy vám to povím.“ A záhadně zmizel. Samozřejmě, že jsem mu nic nevyprávěl, jen jsem poslouchal jeho filozofické úvahy. A teď už si myslíte, že příběh 1. listopadu končí? Fakt?

Píše mi jasnovidný kamarád, který na mně občas mrkne. „Máš energie na 80 procent…“

Myslíte, že game of numbers dnes definitivně skončila? Jo? No, já bych si nebyl tak jistý. Je teprve 20:20.

Aktuální dodatek – po dvou dnech:

Dnes večer mi zas něco došlo – u mě je to většinou dlouhej proces… Opět mne navštívil hnědý dravec, káně či jestřáb (nejsem ornitolog). Několikrát jsem ho jasně zahlédl. Nebydlí u mě natrvalo, ale často od času přilétne, tak týden pobude, podělá mi schody a zase zmizí. Teď zas. A já si uvědomil, že jsem před časem zkušebně vzal homeopatikum Buteo jamaicensis 200 (jetřáb jamajský), neboť jsem na popud přítelkyně prostudoval tohoto ptáka z hlediska konstituční homeopatie. Myslím, že od té doby mne velký pták navštěvuje. Každý, kdo trochu zná přírodu (třeba pan Jarošík) vám řekne, že dravci normálně u lidí na baráku moc nehnízděj…

Vzpomněl jsem si, jak mi jednou Jirka Čehovský vyprávěl, že jedné klientce doporučil homeopatikum Neon (asi 200) a ona referovala, že několik dní po vzetí kuliček jí někdo před dveře pohodil skleněnou neonovou trubici – což se jí běžně neděje. Dále se mi vybavila zmínka Rajana Sankarana, homeopatického mistra, v jedné ze svých učebnic. Vedl homeopatický kurz o Lac caninu (psí mateřské mléko) v Indii. Školení probíhalo v nějakém chrámu. Najednou mezi posluchače vběhl z ulice pes. Proběhl uličkami a vyběhl zase ven. To se také na homeopatických i jiných kurzech rovněž běžně nestává. Tak mi to vše najednou připadá celkem zajímavé… kdo ví, co mi zase za pár dní docvakne. Ostatně, mám pocit, že proto právě přicházíme do tohoto světa – aby nám něco pořád docvakávalo…

Tomáš Lebenhart